Tisíce bytů v Praze je prázdných. Existuje řešení? Jedno by se našlo

8. 10. 2019 | Finance, Nemovitosti

V Praze je tisíce neobydlených bytů a chátrajících činžovních domů. Jsou, ale ne na prodej. Přitom je hodně lidí, kteří by je koupili nebo pronajali. Řešení existuje.

Řešení je snadné a efektivní. A nemusíme při tom objevovat Ameriku. Je jím:

 

 

 

 

Zvýšení daně z nemovitostí

Než mě začnete lynčovat, tak chci říct, že v žádném případě nejsem pro zvýšení daňové zátěže obyvatel, spíše pro přeskupení daní, jak vám vysvětlím v závěru článku. Průměrného majitele, který nemovitost užívá pro svou potřebu se vůbec nedotkne.

V západní Evropě, USA a Kanadě to pochopili již dávno. Daň z nemovitostí nutí vlastníky k hospodárnějšímu využívání jejich nemovitostí, čímž umí systémově vyřešit spoustu problémů na realitním trhu.

V Praze je spoustu nemovitostí, které majitelé nevyužívají, mají v nich jen uložený kapitál, byty jsou prázdné, stavební pozemky leží ladem. A majitele nic nenutí to změnit.

Je to jejich právo. Ale…

  • Blokuje to rozvoj Prahy.
  • Nedostatek bytů vytváří sociální napětí.
  • Chátrající domy jsou nebezpečné pro kolemjdoucí.
  • V opuštěných činžácích se schovávají bezdomovci, problémoví jedinci a tím roste kriminalita v okolí.
  • Opuštěné činžáky jsou nevzhledné a nevytváří příjemnou atmosféru lokality.
  • Ničí se architektonické dědictví. Často jsou totiž činžovní domy památkově chráněné a zub času způsobuje nevratné škody.
  • Rostou xenofobní nálady vůči cizincům, kteří činžovní domy vlastní, neplatí v Česku skoro žádné daně a nepřinášejí do obcí žádnou přidanou hodnotu.
  • A v neposlední řadě, Praze chybí peníze na její rozvoj.

Zejména Italové vlastní v centru Prahy hodně činžovních domů, o něž se vůbec nestarají, jsou opuštěné a svému okolí nebezpečné. Jako například dům v úvodním obrázku v Holešovicích.

A nebo tyto. Některé mohou být pro kolemjdoucí i nebezpečné.

Daň z nemovitostí je v Česku ve srovnání s vyspělým světem směšně nízká.

Daň z nemovitostí ve světě

Např. v Německu je základní daň z nemovitostí 0,35 % z tržní ceny, ale k ní si obce připočítávají obecní koeficienty, takže ve velkých německých městech se platí daň z nemovitosti klidně i více než 2 % z tržní ceny ročně.

Podobné je to v Kanadě či USA. Tam vlastník nemovitosti zaplatí ročně nejčastěji od 1 až 2 % z aktuální tržní ceny nemovitostí do obecní kasy v závislosti na lokalitě. Zhodnotíte nemovitost či její cena vzroste? Zvýší se vám daň.

Někde hraje při výpočtu daně roli i to, jestli je nemovitost obsazená či prázdná. Např. ve Washington DC byste platili 0,85 % z tržní ceny u obsazené nemovitosti, u prázdné dokonce 5% z tržní ceny ročně.

V některých Evropských státech je zvykem, že u první nemovitosti, kterou užíváte pro vlastní potřebu a máte v ní trvalé bydliště, získáváte slevu na dani. Vyšší daň z nemovitostí se tak dotkne pouze těch, kteří mají nemovitosti na investice a zejméně těch, kteří je nechají opuštěné a nestarají se o ně.

Např. na Floridě mají slevu na dani např. i ovdovělí vlastníci. Podobně se dají poskytnou slevy zdravotně postiženým či seniorům.

Obce tak získávají zdroj peněz, které mohou investovat do svého rozvoje, infrastruktury, financovat školy, školky, domovy seniorů, městskou policii, pomáhat sociálně slabým, lidem v nouzi a další sociální projekty. A lidé neprotestují, protože z toho mají užitek a v obcích je jim lépe žije.

Z takového bytu v ceně 5 mil. byste v Torontu ročně zaplatili do obecní kasy min. 150.000 Kč na dani z nemovitostí. Z nevyužívaného bytu ve Washingtonu DC byste ročně zaplatili 250.000 Kč. V Praze to není ani tisícovka, nehledě na to, jestli byt využíváte či vám leží ladem. V dalších obcích pak ještě mnohem méně.

Na fungování obce tak přispívají ti, kdo mají majetek. Čím větší nemovitý majetek máte, tím více na fungování obce přispíváte.

Daň z nemovitostí v Česku

V Česku to takto nefunguje. Největšími přispěvateli do obecní kasy jsou ti, kdo v obci pracují a mají v ní trvalé bydliště, nikoli ti, kdo v obci vlastní nemovitosti.

A to je dle mého názoru špatně.

Pokud nemovitost patří cizinci, který tu trvalý pobyt nemá, nemovitost je opuštěná a nestará se o ni, nikdo v obci z ní nemá žádný užitek ba naopak.

Prodávali jsme před 4 lety činžák. Italové ho koupili v devadesátých letech za 22 miliónů. Přes 20 let na něj nesáhli, s výjimkou toho, že tam zazdili okna, jako reakci na to, že tam pobývali bezdomovci. Před 4 lety si ho od nich koupil náš klient, kterého jsme zastupovali za 155 miliónů. Praha je pro pasivní investory rájem, jako málokterá vyspělá země světa.

Zvýšení daně z nemovitosti vyvíjí tlak na majitele k efektivnějšími využívání nemovitostí. Majitelé je buď zrekonstruují a začnou pronajímat nebo je prodají. To zvýší i nabídku nemovitostí na trhu.

V Česku je již hodně movitých lidí. A mnoho z nich preferuje investice do nemovitostí, jako bezpečnou formu ukládání peněz.

Společenským problémem se investice do nemovitostí stávají ve chvíli, když investoři skoupí byty, které nechají nehospodárně ležet ladem a stejně tak stavební pozemky, na kterých nemají v úmyslu stavět. Jen v nich mají uložené peníze, nic víc. A to se děje ve velkém. A v mnoha případech se nedá argumentovat pomalým stavebním řízením, což je zase jiný problém.

Tím se realitní trh začne dusit, nastává nedostatek nemovitostí, ačkoli jich na počet obyvatel máme dostatek. To se děje u nás dlouho, ale v posledních 3 letech to začíná být závažný problém. V takové situaci by měl přijít na řadu regulatorní efekt daně z nemovitostí.

Regulatorní vlastnost daně z nemovitostí

Daň z nemovitostí je transparentní, spravedlivá a na rozdíl od daně z příjmu snadno vymahatelná.

Daň z nemovitostí je velmi efektivním fiskálním nástrojem k ovlivňování realitního trhu žádoucím směrem.

Pokud by majitel uvedeného činžovního domu v úvodním obrázku, jehož hodnota může být min. 50 mil. měl zaplatit 2 % z tržní ceny na dani z nemovitosti ročně jako např. v Mnichově, tj. 1 mil. korun ročně nebo 2,5 mil Kč jako ve Washingtonu, velmi rychle by si rozmyslel, jestli se mu držení podobné investice vyplatí. Činžák by buď prodal nebo ho zrekonstruoval a byty pronajímal. S tím se samozřejmě pojí problém pomalého schvalování stavebních povolení, který se ruku v ruce s tím musí řešit.

Jak jsem již zmínil, v žádném případě nejsem pro vyšší zdanění obyvatel. Spíše pro jejich přeskupení.

Rozumné je daň z nemovitostí zvýšit a odpovídajícím způsobem snížit odvody do fondu sociálního zabezpečení, které máme jedny z nejvyšších na světě.

Může být také snížena či zrušena daň z nabytí nemovitosti. Ta totiž systémově vůbec žádné problémy neřeší a spíše škodí. Odrazuje totiž lidi, aby prodali nemovitost, která jim nevyhovuje a za ní koupili tu, která jim vyhovuje lépe. Stávající situace tak přispívá ke konzervování lidí v nemovitostech, které jim nevyhovují.

Teď po dlouhé době dochází ke zvýšení daně z nemovitosti a někteří politici, ačkoli vůbec nemají páru o problémech realitního trhu z toho dělají drama. To mě přijde naprosto nekonstruktivní a populistické. Někteří z nich přicházejí s nesystémovými, nesmyslnými návrhy, jak problém řešit.

Vysoká daň z nemovitostí nemusí být krutá

Pro běžného člověka, který si koupí nemovitost pro svoji potřebu se nestane téměř nic. Zaplatil by vyšší daň z nemovitostí, ale na druhou stranu by platil nižší odvod do fondu sociálního zabezpečení.

A v tom je její největší regulatorní přínos daně z nemovitostí.

Vyšší daň z nemovitostí zvýší ceny pronájmů. Nemusí

Možná vás napadne, že investoři, kteří byty pronajímají přenesou vyšší daň na své nájemníky. To může být pravda, ale nemusí. Každý pronajímatel se o to pokusí. Vyšší daň z nemovitostí však přiměje více majitelů, kteří nemovitosti nechávají prázdné, k pronajímání či prodeji. Tím se podstatně zvýší nabídka nemovitostí na trhu o několik tisíc bytů. A vyšší nabídka působí naopak proti růstu cen.

45.664 neobydlených bytů v Praze, to byl závěr ze sčítání lidu v roce 2011. Počet neobydlených bytů navíc dlouhodobě roste, jak ukázala srovnání ze sčítání lidu z roku 2001 a 1991. Je otázkou, jestli se jejich počet od posledního sčítání lidu nějak zásadně snížil. Já si to moc nemyslím.

Zvýšení daně z nemovitostí pochopitelně nefunguje jako tlak na majitele ve všech případech a nevyřeší 100 % všech problémů. Vyřeší jich však hodně a zkušenosti ze světa to dokazují.

Na závěr chci říct, že mám na mysli postupný růst daně z nemovitostí a postupný pokles odvodů na sociální pojištění. Šokové terapie nadělají víc škody než užitku.

Navíc výše růstu je na politicích, nemluvím hned o skoku na 1 či 2 %, jako je běžné ve světě, ale o nějaké formě přeskupení daní, která přispěje k řešení současných problémů na realitním trhu.

Jste politikem? Vnímejte, prosím, můj návrh, jako podnět k zamyšlení a diskuzi k současným problémům realitního trhu. Ten problém začíná být vážný a dříve nebo později se jím Magistrát hl. města Prahy a vláda stejně bude muset zabývat.

 

autor: Petr Podlešák